Roel van der Linden – Není třeba vše komplikovat, leccos se zašmodrchá samo od sebe (There’s no need to complicate everything, things will take care of themselves)
Holanďan Roel Jeroen van der Linden (nar. 1982) je malíř, který dlouhodobě žije v České republice. Staleté kořeny jeho rodiny jsou však, v tehdy, koloniální Indonésii. Jak se dostal Roel k nám? Nejdříve studoval na Gerrit Rietveld Academy v Amsterdamu, aby pak, jistě k jeho prospěchu, pokračoval ve studiu v Praze v malířském ateliéru Jiřího Černického (a jeho asistenta Marka Meduny) na umprumce. Zde došlo k přirozenému seznámení a propojení se s malířskými druhy z tohoto (David Krňanský, Martin Lukáč) i sousedního Davidova ateliéru (Roman Výborný, Julius Reichel). Jestliže společným jmenovatelem těchto kolegů je pohyb v abstraktních či abstrahovaných malířských kreacích, když se neskrývají ani před vstřebáváním sociálního kontextu a intervencemi do prostoru galerií i mimo ně, Roel je jiný a svým způsobem komplexnější autor. Malířství je pro něj otevřené pole pro různé obrazové strategie, k čemuž má ovšem také perfektní řemeslné dispozice. Ty se stejně dobře vypořádají s hladkou realistickou malbou jako s různými fázemi abstrakce. Je, přirozeně, těžké vypíchnout faktor, který malířovy rozdílné vizuální kreace propojuje, takže je nakonec nutné konstatovat, že je to právě rozdílnost, co je Roelovo poznávací znamení.
Přesto bych jednu z Roelových malířských zálib vypíchnul; jsou to práce, namalované hladkou realistickou malbou, které tendují k symbolickému či postsurrealistickému vyznění, a také k postkonceptuálním zásahům. Současné mladé malířství je dnes surrealizujícími vyprávěnkami výrazně zaplněno, málokdo však dosáhne na Roelovu formální i obsahovou virtuozitu. Roel však neváhá kombinovat také hladkou malbu s modernistickými postupy, někdy zcela modernismu podlehne. Vychází začasto z krajinářského realismu, jak se na dědice holandské barokní krajinomalby patří a sluší, přes tento základ se však přežene fičák čehokoliv, od expresivní narace až po cokoliv představitelného. Ještěže Roel nepracoval v eklekticky vypjatých postmoderních osmdesátkách, to by byl k nezastavení. Stačí jeho stylokluzný surfing dneška, a je toho fakt hodně. Viděl jsem ho loni v Mikulově tvořit pásový abstraktní obraz, hodně dlouhý, však to bylo krátce po té, co na jednom letišti vytvořil obraz ještě delší. “Namaloval jsem 1067.7 metrů dlouhou malbu”, hlásil tehdy Roel. A když už cituji, dovolím si dát ještě citát Jiřího Ptáčka o Roelově přístupu k malbě: “Několik málo obrazů nám toho příliš neprozradí, důležité je vidět jich desítky a vnímat přelévání zájmu o určitý motiv, vztah, ale zárovněž zaznamenat moment subverze, který se dříve či později dostaví.” Je to hezky napsané, a já si nemusím lámat hlavu, co bych psal dál. Prostě je to chytrá a skvělá malba, Roel je takové muzeum moderního umění all inclusive. Jo, a ještě poznámku, do Čech se dostal v létě roku 2014. To pro milovníky přesných letopočtů.
Na výstavě je od každého něco.
Martin Dostál
Roel Jeroen van der Linden 